Jan Pelikán

14. 8. 1964 – 26. 12. 2021

10 let pracoval jako automechanik, dalších 6 let jako obráběč kovů a seřizovač v soukromé firmě. V roce 1986 se oženil s manželkou Marcelou. V roce 1987 se jim narodil syn Honza a v roce 1991 dcera Marcela. Ve 33 letech (27. 8. 1997) při skoku do vody utrpěl poranění krční páteře s trvalými následky – vozíčkář - tetraplegik (ochrnutý na všechny končetiny).

V roce 2001 začal hrát závodně bocciu. Mezi jeho největší sportovní úspěchy v boccie patřily: 2x za sebou byl mistrem republiky, několikrát obsadil 2. a 3. místo v celkovém žebříčku 1. ligy České republiky a dlouhodobě byl v užším kádru reprezentace. V r. 2005 se zúčastnil ME boccii v Portugalsku. V r. 2008 s vrcholovým sportováním končí a stál u zrodu integrované boccii = iBoccii, a integrovaném závěsném kuželníku = iKuželníku. Naplnil tak svojí představu o sportovních aktivitách, kde handicapy nerozhodují a mohou se jim společně věnovat všichni lidé (s handicapem i bez něj).

Podílel se na vzniku a rozvoji o. s. Život bez bariér, kde 2 roky pracoval ve výboru sdružení a jako organizátor sportovních aktivit pro handicapované. Pro rozpory v názorech na řízení, fungování a hospodaření tohoto sdružení odtud s dalšími členy odešel.

V r. 2006 založil společně s několika kamarády „o. s. Sportem proti barierám – Český Ráj“ (DOMEČEK PLNÝ KOLEČEK), kde se stal předsedou sdružení. V roce 2008 byl nucený ze zdravotních důvodů na funkci předsedy rezignovat, ale dále zůstal členem výboru a zásadním způsobem se podílel na dalším rozvoji sdružení až do konce svého „bohatého“ života.

Byl pro mnohé vozíčkáře velikou inspirací, dokázal se prát se svým handicapem a přitom neúnavně pomáhal dalším lidem, kterým osud rozdal „horší“ karty. Vzpomínáme na něj s úctou a především láskou. Honzo, DĚKUJEME za všechno, co jsi pro naše společenství udělal, a jakým jsi nám byl přítelem a oporou.